2. října - první dnešní etapou byl závod v orientačním běhu. Rodiny se mohly rozdělily a na celkem 16 kontrolách sbírali části matematického příkladu, který vyřešili a odevzdali výsledek. Další etapou byl lanový park, ze všech umístěných překážek byly vybrány čtyři a každá rodiny musela vždy několika členy překážku zdárně překonat. Třetí etapou byl velký lodní štafetový závod s hromadným startem. Dospěláci i děti zkušeně objížděli bójky a všechny štafety se po postupném objetí šesti bójek srovnali v cíli v průběhu asi minuty a půl. Neplánovaná koupel Hovorků připravila tým pravděpodobně o lepší umístění.

Závěrečnou perličkou na závěr, která nebyla do poslední chvíle odtajněna, byl vloni úspěšný a mnohokráte vzpomínaný hod vajíčkem na dálku. Jeden člen týmu háže a další chytá, počítá se vzdálenost chyceného nerozbitého vejce. Loňský rekord rodiny Pavlíků nebyl v soutěži překonán (18,5 metru), až po oficiální části se to podařilo pánům Košťálovi a Šefránkovi, povedla se jim vzdálenost 22 metrů. Jako rekord to však nemůže být považováno.

Konečné pořadí letošního tajného závodu tedy bylo - Šefránkovi zvítězili s 39 body, na shodném druhém místě se umístili Heřmanští a Procházkovi/Hovorkovi s 37 body a na třetím stupínku pak Košťálovi s 35 body.

Těšíme se na další ročník, kdy určitě vymyslíme zase nové disciplíny.

 

1. října - pokračování reportáže účastníků

Ráno jsme poskládali všechny indicie a vyšla nám z toho mapa na etapu. Dostali jsme poslední informace a v 9 hodin jsme na kolech vyrazili. Na 11 kontrolách jsme sbírali body a odpovídali na otázky a kdybychom se vrátili po 16 hodině, byly by nám body strhávány. Celá trasa, kterou jsem na kontrolách ujeli, byla 45 km. Trasa byla velmin zajímavá, ale hlavně náročná. Výlet nebyl na rychlost, ale na správnost odpovědí a o jejich zapsání na kontrolách. Po dnešním výletu na kolech vede tým složený z rodin Hovorků a procházků, ale je teprve sobota a zítra nás čekají další tři etapy.

Odměnou za námahu byla nebodovaná návštěva místních bývalých kaolínových dolů, v bludišti cest byly po svíčkách vytyčena trasa, na níž bylo k vidění mnoho zajímavých vyrytých soch a odměnou každé rodině byla památeční podkova.

 

30. září - z pera účastníků Tajného závodu:

Tajný závod je soutěž, kde proti sobě soupeří rodiny (letos z Prahy, Říčan a Písku). Jmenuje se to Tajný závod, protože do poslední chvíle nevíte, co budete potřebovat a co vás čeká. Každá rodina musí mít alespoň trochu zálibu ve sportu, protože se celý víkend sportuje. Tentokrát je nejmladší účastnice osmiletá (když nepočítáme Štěpánka, kterému je 8 měsíců).

Tajný závod je letos podruhé, vloni vyhrála rodina Kolouchů, ale ti letos neobahjují. Letos mají na výhru šanci všichni.

Páteční pozdní odpoledne jsme strávili hledáním čtyř kontrol, které byly rozmístěnu u Temelína, Týna na Vltavou, přehradní hráze Hněvkovice a u Třitími.Všechny indicie, které jsme našli na kontrolách, budeme potřebovat ke splění dalších úkolů.

 

27. srpna  se celá výprava vrací zpět do Evropy a v patách má inspektora Ňoumiče, který bedlivě kontroluje, jestli si cestovatelé s Willy Foggem, Passepartouem a princeznou Romy nezkracují cestu.

Moderní Evropa má mnoho států a do několika z nich se cestovatelé v rámci netradičních olympijských bojů podívali. Maďarsko má občas má občas problémy se zavlažováním, proto jsme jim pomáhali s korýtky. Věhlasný okruh v německém Sachsenringu hostil naše cestovatele při závodě s pneumatikami. Rakušané připravili složitý hod míčem skrz obruč do koše a gurmánská Francie poznávání chutí poslepu. Itálie je také známa stolováním, proto tam byly připraveny závody se židlemi.

V odpolední části cestovatelé vytvořili krásná trička pro další členy výpravy – kuchařky. V dešti pak podnikli všichni cestu na koních z Kladrub do Belgie, kde museli všichni coby závěrečný úkol absolvovat Ubongo. A pak už rychle do Londýna, kde díky svému skvělému týmu Willy Fogg přijel včas a vyhrál sázku s inspektorem Ňoumičem. Willy Fogg tedy bude působit coby vedoucí pracovník anglického institutu a inspektor odjel dále hledat bankovního lupiče. A cestovatelé? Ti se po poslední noci vypravili do svých domovů…

 

26.srpna - Po nočním dramatickém přesunu do Asie, kdy si každý musel na hranici vyzvednout pas a až ráno zjišťoval, jestli má ten správný, se cestovatelé úspěšně dostali na další kontinent. A protože vylodění proběhlo v Indii a nejbližší a nejbezpečnější cesta dále vedla přes Nepál a Himaláje, museli přátelé Willyho Foga překonat všech čtrnáct osmitisícovek. Část další cesty musela být skrz Čínu, proto bylo nutné si jako základní potřebu k jídlu vyrobit hůlky a těmi se také v poledne najíst. Zvláště polévka byla problém... Odpolední putování bylo zkomplikováno návštěvou města Rangúnu, kde se konalo mistrovství kontinentu v pětiapůlboji. Proto musely obě skupiny, Exoti i Dobrodruhové, sestavit týmy a absolvovat disciplíny jako hod těsta na dálku, obroční míra polní, nepálský běh, skok vysokodaleký s diskem, skop otravné mouchy shora dolů a další...  Naprosto nečekaně byli Dobrodruhové i Exoti na stupních vítězů a mohli pokračovat v cestování. Místním kmenům ještě naplnili jejich lahve s vodou brčkem z malého pramínku a dorazili na hranice. Výstupní kontrola zadala úkol vylovit sladký diamant z moučné pouště a pak vstupní kontrola do Evropy prověřila předvídavost a chytrost cestovatelů. V první části musel každý člen výpravy hádat dle nápisu na čele a otázek, kdo vlastně je a ve druhé části si museli předat postupně jasně srozumitelnou větu od prvního člena k poslednímu: Billboardy ukazují, že se v hlavním městě Rangúnu zabydluje konzumní kultura. Passpartua a Romy byli překvapeni bystrostí cestovatelů, kteří v noci zdárně přejedou do Evropy. Je něco snazšího, než cestovat okolo celého světa?

25. srpna - Dnešní den byl zaháíjen velkou noční bouří a silným větrem, který výpravu Willyho Foga zahnal daleko od plánového místa přistání u břehů Afriky.
Vzdálenost od oázy, kde byl Willy Fogg očekáván musel být překonán "alternativním transportem" to znamená po svých... Cesta započala průstupem džunglí a odměnou za putování vedrem byla oáza s bazénem se sladkou vodou.
Další cesta byla zpestřena tichou poštou a asociacemi a za byl královské oběd - dinosauří řízky. To vše již bylo na březích Nilu a protože bylo nuté se dostat na druhou stranu, přes řeku plnou krokodýlů, raději vše proběhlo v co nejvyšší rychlosti formou závodů. V čase před zaslouženou večeří si pak každý vyzdobil dle chutě své cestovatelské triko.
Cestovatelé usnuli a ještě neví, že do Asie se musí vstoupit přes střežené pásmo v noci a získat své unikátní vstupní vízum.........

24. srpna se skupinka Willyho Fogga přeplavila do Austrálie, kde je uvítala delegace Maurky, vězně dovezeného na australský kontinent při jeho osidlování a fanouška kriketu.

Aby se všichni mohli nerušeně pohybovat po celé Austrýálii, bylo nutné vyhotovit si převleky a splynout s různými skupinami obyvatelstva. Po přípravách samozřejmě následovala velkolepá módní přehlídka na mole. Aby infiltrace byla úplná, naučili se všichni správným klokaním pohybům a seznámili se s místními želvími rodinkami...

V odpoledních místních vedrech byl sehrán velký zápas v lesní variantě australského kroketogolfu a rychlostní ringocesta všechny provedla místními lesy. Willymu a Passepartuovi opět docházejí peníze, proto oba zorganizovali lovení perel. Navíc totiž byla ve chvíli nepozornosti Maury unesena princezna Romy a zpět musela být draze vykoupena.

A protože se cesta dnes večer překlápí do druhé poloviny, radost z prozatimního cestovatelského úspěchu přerostal v neplánovanou diskotéku.

 

23. srpna - všem se brzo ráno pokračilo překročit hranice do Mexika a celá skupina pak pokračovala hluboko do jihoamerického kontinentu. A tam navšítivili cestovatelé zajímavá místa a potkali nečekané místní obyvatele.
Na novém kontinentu je potřeba se uživit a domluvit, hned první část dopoledne byla věnována aktivitám rozvíjejícím tyto dovednosti. A protože může občas někdo při setkání s divokou šelmou přijít o svou končetinu, učili se přátelé Willyho Fogga pohyb ve skupině po různém počtu nohou a rukou. Hned před svačinou ještě museli členové obou skupin i se svými průvodci dokázat, že se naučili místnímu jazyku - navštívil je náčelníck Zelený chlup a dlouze s nimi vlastní řečí promluvil a vyžadoval odpovědi. Protože ne každý pronikl do správného dialektu, zdály se náčelníkovi některé věty nevhodné. Nejhorší byla tato: " Hututu - tůtůtu - tuuuutu - tttu - túúúúúú!!!" To přece mjusí pochopit každý.
Pohyb po novém kontinentu není jednoduchý, občas je potřeba cestovat i nad zemí, návštěva směle zavěšených lan v lese se velmi hodila a ještě se hodit bude. A aby při překračování hranic nikdo neměl problém, musel si každý připravit vlastní identifikační pásek na zápěstí.
Ukrutná vedra zasáhla i tento kontinent, proto všichni uvítali další pohyb po místních jezerech a možnost skrýt se v hlubokých lesích při stavbě pyramid. A o namáčení se v jezeře nebyla nouze.
Večer přišel náčelník Zelený chlup poděkovat za stavby a za odměnu poslal všechny nocovat na vlastní chráněné pozemky u velkého ohně.

22. srpna se cestovatelé pod vedením Willyho Fogga a jeho přítele Passepartou vydali z Londýna přes Atlantik do Severní Ameriky a skrz kontinent docestovali až na hranice s Mexikem.
Ranní rozcvičku rychle vystřídala péče o živé tvory - králíky a hlavně koně. Jejich venkovní stáje se musely vyčistit a Jolana s Pilasem byli vděční za ranní porci krmení.  Hned po snídani následovala cesta přes velkou louži. Cestovalo se na kánoích a jediná posádka, která měla problém s oblečením, protože se jim záhy velmi namočilo a na svou loď se dívala ode dna, byl kormidelník Passpartua a Willy Fog. Všichni ostatní ovládání své bárky zvládli bez jakýchkoli problémů. Cestovatelé se pro lepší skrytí v davu rozdělili na dvě skupinky - Dobrodruhy a Exoty a aby působili věrohodně na všech kontinentech, namalovali si své kmenové vlajky.
Po obědě a sledování tématického dokumentu se všichni nečekaně setkali se zlatokopem, který se vracel ze svých nalezišť obtěžkán zlatem a diamanty. Willy Fogg se svou družinou se vydali na průzkum okolí spojený se snahou vydělat si na další cestu. Pytlíky malých zlatokopů byly zčásti naplněny a cesta mohla pokračovat. Severní Amerika skrývá různá překvapení a část odpoledne museli cestovatelé projít dovednostními zkouškami - házeli podkovami, krotili divoké býčí kroužky, stříleli na cíl a soutěžili v závodech nepsích sáňkařských spřežení. Ano, sáňky i v létě... A na část jejich zkoušek dohlížel nepříjemný kovboj s dlouhýmj práskajícím bičem.
Únava potřebuje odpočinek, cestovatelé se mohli v klidu vykoupat, najíst se kuřecích steaků a před spaním uslyšeli i pohádku. Všichni však také uviděli velkou mapu Willy Fogga, na které je znázorněna jednak cesta, kterou všichni absolvují, ale také úspěchy obou skupin na každém z kontinentů. Věříme, že v příštích záznamech přineseme i obrazové zpravodajství...

21. srpna - Willy Fogg pozval své přátele na cestu kolem světa, ale už doprava na místo srazu nebyla úplně jednoduchá. Dva cestovatelé si zapomněli v drožce noční přikrývky a drožku honila až do nejbližšího města naše princezna Romy. Vše dobře dopadlo a to i přes komplikaci s princezninou rikšou, které v horku dočasně přestal fungovat pohon..))
Po bohaté cestovatelské večeři byli všichni svědky schůzky Willyho Foga a jeho přítele Passepartoua s inspektorem  Ňoumičem, na které padla šílená sázka - pokud Willy Fogg zvládne cestu kolem světa v předepsané době, zařídí mu inspektor Ňoumič místo hlavního badatele a vedoucího ve věhlasném Anglickém institutu. Pokud se však pan Fogg oproti svým výpočtům opozdí, ztratí veškeré tituly, které získal on sám, ale také jeho předci. Co myslíte, jak sázka vedoucí přes všechny kontinenty dopadne?

20. srpna - dopolední souboje ve skalním golfu a korýtkové byly napínavé do samého konce a zdravím to odnesly pouze zuby jednoho z instruktorů))). Sluníčko pak všechny zahnalo k rybníku. Po obědě se střídalo nacvičování divadelního představení s koupáním a před večeří byly ke shlédnutí dvě divadelní hry - Červená Karkulka a O perníkové chaloupce. Všechny herecké role, ať už hlavní nebo vedlejší, by mohly aspirovat na Oscary. Po večeři už putování po půdách spělo ke konci. Děti nalezly ty správné dveře k návratu, avšak na mítě velmi netradičním, na hladině jezera. Dveře si půdníci přivezli a donesli na centrální půdu, kde se rozloučili s Harampádníkem i Průvodcem Poustevníkem, vložili své klíče do správných zámků a dveřmi prolezli zpět domů... Tady všichni poseděli u ohně a pozorovali noční oblohu, poznávali souhvězdí a před spaním v sále se podívali na závěrečné filmové představení.

 

19. srpna - statek na půdě byl napaden a všichni půdníci o něj museli bojovat, aby jej získali zpět. Po vyhrané bitvě navíc získali indicie k cestě, kterou musí podniknout do nitra půdy. Na tu se všichni vydali po obědě, cesta byla dlouhá a navíc část museli absolvovat z důvodu ochrany zraku potichu. Na konci cesty, v tajemné kapli uprostřed lesů, byly ukryty klíče, které musely být nalezeny, aby pomohly na cestě domů.

18.srpna - protože bude potřeba přeplout velkou dešťovou nádrž, museli všichni poctivě trénovat. Vybrané dvojice spolu brázdily kolem břehu jezera a naučily se ovládat svou loď bez jakýchkoliv problémů.

V korýtkách se může přepravovat voda, ale taky neposedný míček. Návštěvníci půdy udělali rekord, protože dokázali překorýtkovat trasu kolem statku za 30 minut...)))

Odpoledne naše návštěvníky půdy přišel pozdravit Harampádník a měl u sebe dva klíče. Chtěl je vyměnit za houby, které návštěvníci Atiky museli nasbírat... Ale v tom jim nečekaně bránili stážci hub. Přemohli je? Co myslíte?

Velké vedro pak všechny v dalekém okolí dovedlo k vodě, naše atikáře k jezeru. Ale nebylo to jen ledajaké dovádění, i tady se jednalo o tvořivé vodní aktivity.

Večer byl ve znamení nečekaného překvapení. Na komíně se zjevil Průvodce Poutník. Ano, na komíně, vysoko nade všemi a půdníkům oznámil, že je v nejbližší době čeká velká cesta do chrámu v Atice, kde se potkávají myšlenky a kde získávají další indicie k cestě...

 

17. srpna - Další půdou bylo území vojáčků a rytířských figurek. Dopoledne byly uspořádány rytířské slavnosti, v rámci nichž každý bojoval pro svou čest a slávu v tradičních i netradičních rytířských soubojích. K vidění bylo vytlačování z kruhu, šátkovací souboj, umění přetahování či vyvrcholení tréninku hlasu a křiku - hutututu. Po tradičně výtečném jídle a odpoledním promítání přišel za dětmi pošťák, rozdal všem pohledy a vyzvedl ty jejich, aby je rozeslal domů. Každý rytíř a princezna musí mít svůj hrad, proto část odpoledne byla věnována jejich stavbám. Místní les je jako stvořený k tvorbě opevněných obydlí. A protože stavba vlastního příbytku všechny maximálně vtáhla, protáhla se stavba téměř až do večeře. V horkém dni byl i prostor na koupání v místním krásném rybníku.

16. srpna - Poté, kdy děti ráno krmily naše kouzelné tvory - dvě kočky, dva králíky, psa a dva koně, se všichni dostali na půdu všech barev. Tam si barvily trika batikováním a tvořily si lapače snů. A protože na každé půdě se dá procházet se po trámech, trénovali tuto dovednost v místním lanovém parku. Z důvodu ochrany před místní neobvyklou zvěří, posilovali všichni hlasivky a trénovali křik.

15. srpna - už včera přijely děti na další letošní táborovou premiéru. Otevřela se jim Atika - půda všech půd. Místo, na kterém se setkávají všechny půdy světa. Po seznámení se mezi sebou navzájem a se svými pokojíčky dnes dopoledne vypukla Atikiáda, velké klání v hodu podkovou, korýtkové trase, závodu na saních, jízdě s kládou a několika dalších disciplínách. Odpolední déšť všechny zahnal pod střechu, ale ve velké síni se mohli prosadit další v novém soupeření, a to v ochutnávání a krocení chuťových buněk. Atika není jen půda jak ji každý zná, ale také její okolí a to bylo potřeba pořádně prozkoumat. A večer? To se všem otevřela velká půda, na které je přivítal Harampádník s prvními tajnými poklady. Na rybníce je pro změnu čekal Poustevník průvodce, který jim odkryl další tajemství týdenního půdního poznávání.

 

13. srpna - poslední den Indyho výpravy začal vzpomínkou na Indyho otce, bývalého kriminalistu a čtyři vyšetřovací skupiny se snažily přijít na kloub zločinům, které se staly a zůstaly po nich na místě činu stopy a důkazy. Všichni prokázali skvělý instinkt, kreativitu a důvtip a tři ze čtyř činů byly objasněny. Odpoldne pak Indy s Juniorem přinesli tajemný pytel,který si skupina musela zasloužit tím, že v daném časovém limitu po vzájemné domluvě zvládne 15 různorodých úkolů pro různý počet lidí. Záleželo na strategii, protože pokud se někomu pokus nepovedl, neměl šanci na opravu. Někdo házel podkovou, další plavali se svíčkou, couvali v kánoi, řešily logické hádanky, skládali tangramy, dřepovali, zapalovali "věčný oheň" a další a další. Protože byli úspěšní, získali pět částí starého kamene a vyluštili, že si musí ušít vlastní pytlíky a počkat na správnou večerní hodinu. Na scénu se opět dostal proradný Beloq, ale protože neměl všechny správné indicie, historické kachle nezískal, naopak podlehl nástrahám předků. Cesta k váhám a kachlím byla volná, každý si svůj kachel musel zasloužit tím, že si jej za svitu vlastnoručně vyrobených loučí vyvážil na lesních vahách. Pak už jen z lodi položit svíčku na plovoucí ostrůvek a při úplňku prožít poslední noc... Důkazy v podobě deníčků a obrázků si každý dobrodruh veze domů.

12. srpna - celá výprava se vydala přes džungli k přístavu, aby se nalodila na domluvenou zaoceánskou loď. V lesích se museli uživit a pochopit, jak fungují přírodní ekosystémy a potravinové řetězce. Tyto pak museli udržovat a tím si získávat potravu. A protože se výprava nachází v zemích, jejichž jazyky jsou nám naprosto neznámé, musí se umět dorozumět i ndeverbálně, pouze pantomimicky. Znázorňovat beze slov výrazy jako stín, Michael Jackson, růže, stud, jelení paroží bylo nelehké. Po obědě se všichni na loď s krásným jménem Poseidon a vydali se na uměleckou plavbu. Její náplní bylo setkání s netradičními malíři, kteří k malování nepoužívají štetec, ale vlastní tělo, nebo s básníky, kteří skládají mírně potrhlé básně. Za odměnu pak celá výprava večer navštívila lodní casino a všichni si mohli na vlastní kůži vyzkoušet hru rulety, black jacku, pokeru či binga. Krupiéra u rulety zarmoutilo několik hráčů, kteří vsadili na jedno čílso a vyhráli, u prémiového kola však měl tu správnou hráčskou slinu Indy, ktyrý na svou osmičku vyhrál 10.800,- místních peněz. Neužil si je, protože vzápětí loď narazila na útesy a začala se potápět. Museli jsme se vydat na nelehkou cestu k záchraně, zvláště když nás bídný kapitán lodě opustil...

10. - 11. srpna - proradný Beloq všem ukradl medailonky a bylo nutné vyrazit jednak v jeho stopách, ale také dle vyluštěné šifry. Prním cílem byla kaple a studánka hluboko v lesích u čtyř věží, kde byl další díl postupných informací ukryt v oku zdjší sochy. Dobrodruhové však nezískali celý text, protože část pergamenu jim shořel. Pak poznali, jaké je to v ráji - na okolních stromech rostlo jídlo. Problém však byl ten, že k jeho pozření nesměli použít ruce ani nohy. Nezbývalo, než si lehnout a jíst... Večer skončilo putování na Karlově hrádku, který byl vystavěn slavným Karlem IV. I tady však byl Beloq o krok dříve, vyloupil truhlu, ale při své nedůslednosti si z ní nevzal vše a nevšiml si piktogramu na spodní části zdejšího menhiru. Tuto nápovědu ještě Indyho družina získala před spálením pergamenu u studánky. Díky zbytkové síle medailonků otevřeli druhou truhlu a díky tomu zjistili další postup. Tma zahnala všechny do spacáků a romantický hradní nocleh se obešel bez nepřízně počasí.

Část dalšího dne strávili všichni ve slavné vorařské vesnici, kdy si zahráli na pohádku Jak dědeček měnil až vyměnil. Vedle atraktivních směn (začínali s jehlou v ruce) získali od místních otevřených lidí také informaci, jak doplnit sílu medailonků. Nezbylo, než opět dát batohy na záda a doputovat k tajemnému jihoamerickému šamanovi. Toho však neměli urazit a pro znovunabytí energie s ním museli hodovat. Pestrobarevní jídlo bylo opravdu ohňostrojem chutí...

 

9. srpna - Už druhý den dobrodruhové sbírají indicie, s jejichž pomocí se mohou dostat zase o krok dále a uspět dříve, než Indyho dlouholetý sok, profesor Beloq. Ve teřch skupinkách si vyzkoušeli rozdělávání ohně bez papíru, orientaci v mapě, základní uzly, stavbu přístešku na noční pobyt v lesích a pohyb po směle zavěšených lanech. Scrabble neznamená jen sedět a přemýšlet, Indyho scrabble jsou dost také o pohybu, ale i tuto kombinaci všicvhni zvládli. V podvečer a večer pak všichni více než tři hodiny luštili složité šifry a skládali indicie, které je nakonec poslaly na několik míst v okolí statku. Protože už se stmívalo, vyrazili jsme až ráno.

 

8. srpna - od rána byla Indyho družina v pohybu, vzájemné poznávání se pokračovalo na louce při dynamických drobných aktivitách. Dopolende ještě stihli všichni vyzkoušet a zdokonalit si své umění na kánoích, připravili si deníky na všechny zápisky a z tajemné hmoty plné síly si zhotovili své medailonky. Po hodině historie, kterou přednášel sám Indy a ve které posluchači navštívili daleký Himaláj a viděli množství stovky let starých staveb a pronikali do života místních Šerpů, následovala praktická vysokohorská zkouška. Trojčlenné týmy zdolávaly všech čtrnáct osmitisícovek. A v rámci putování po celém světě proběhla ještě večer veloklepá módní přehlídka zaměřená na přírodní živly.

 

7. srpna - na základnu dorazili zájemci o místo ve výpravě s Indianou Jonesem, paralelně jsou s nimi na statku i děti na cestě do Země Nezemě s Petrem Panem. Hned první večer museli dobrodruhové dokázat, že do Indyho výpravy patří, absolvovali dlouhé zkoušení před "imigračními úředníky", kdy museli prokázat znalosti o svých potenciálních spolucestovatelích. Večer navíc vyrazili zjišťovat tajemství ukrývaná v majácích, které jsou v blízkém i vzdálenějším okolí statku.

 

6 srpna - poslední vydání Denního věštce, studenti jsou již na cestě domů...

5. srpna - díky těžké večerní cestě za kameny mudrců přidáváme další vydání Denního věštce až nyní.

4. srpna - dnešní vydání je mokré, naštěstí jen přes dno lodě...

3. srpna - večer proběhl školní ples a uzávěrka Denního věštce byla posuta. nezapomněli jsme a do dalšího vydání se opět můžete začíst.

2. srpna - popis prvních kolejních soubojů v delším čísle Denního věštce. Mimořádně vydána i příloha.

1. srpna - zápisky z prvního celého dne naleznete zde

31. července - druhé číslo Denního věštce naleznete zde. První číslo přinesla studentů do jejich domovů sova.

24.- 28. července, první dny Výprava do světa fantazie. 11 holčiček a Niky se vydali do nového světa plného fantazie a známých a neznámých tvorů. Všichni jsou rozděleni do tří týmů - Oheň, Voda a Země (očekává se i návštěva Větru) a v týmech mezi sebou někdy soutěží a někdy táhnou společně za jeden provaz. Jako například dnes, kdy se vydali daleko za hranice vyznačeného kruhu kolem statku a poznávají okolí a potkávají se taky se skřítky. Všechny děti mají na sobě svá vlastnoručně nabarvená trika, která je chrání a pomáhají překonávat překážky. A že není nouze o zábavu dokládá například včerejší večer plný hudby a tance.

3.- 8. července - první prázdninovou akcí byl druhý ročník extra námořnického dobrodružství na historické plachetnici v holandských mořích. V Lemmeru se nalodilo 16 dobrodružstvíchtivých námořníků, všichni náležitě oblečeni do korzárského oblečení. Hned první den se nám podařilo doplout až na ostrov Texel, na kterém jsme podnikli druhý den cyklovýlet na druhou stranu ostrova, na pláže omývané volným mořem. Další dva dny plavby byly velmi větrné, práce v plachtách bylo na čtyři muže až až, ale protože se s námi plavily i akční korzárky, vše jsme, ač někdy pomaleji, zvládali. Děti se navíc zvládly naučit spoustu námořnických dovedností počínaje uzly, přes názvosloví na lodi až po pravidla plavby. Některé z nás zaskočilo středeční houpání, ale potřeba další práce s plachtami uklidnila hlavu i žaludky. Plavba větným počasím vrcholila cestou za pokladem. Po celou dobu malí i velcí námořníci sbírali indicie vedoucí k místu, kde se poklad skrývá a ve čtvrtek večer, po získání poslední se všichni vydali do města Enkhuizen, kde nás další skryté indicie dovedly až k lodi Surprise, kde naši nejmenší námořníci tak dlouho vyzvídali na posádce, až poklad našli skryt v jejich lodi... Navštívit můžete i naši fotogalerii.

Plachty jsme naposledy stáhli a nezbývá, než se těšit na další plavby ve slaných vodách.

 

10.- 12. června - byli jsme osloveni zakladatelkami  soukromého dětského domova Radost z Prahy, abychom připravili pro jejich děti program na víkend. Jednalo se o novou zkušenost, co se skupiny dětí týče. Většinou zpočátku neuměly udržet pozornost, krotili jsme vulgární slůvka a zkracovali pauzy pro kouření, ale program motivovaný cestou za pokladem jsme intuitivně měnili tak, aby se jednalo o sled krátkých pořadů, kde všechny udržíme v napětí. Podařilo se a spolupráce například na lanech v lese nebo při sestavování mapy a luštění šifer byla úžasná. A to nemluvím o fantazii a improvizaci při hře Scrabble - mnozí manažeři by mohli holkám jejich strategické plánování a sestavování závidět. Krásné bylo, že děti přemlouvaly naše kuchařky / tetičky, aby jely vařit k nim do domova... Potěšilo nás, že se jim zpátky do Prahy nechtělo a budou se chtít vrátit.

 

29. dubna - 1. května - Na sídlo pána a paní z Výštice dorazila panstva osmi rodů z celých Čech a Moravy, aby se pod erby Rožmberků a Schwarzenberků utkala v mnoha rytířských dovednostech. Už v pátek za šera museli všichni postupně navštívit tři významné osobnosti a poznat je. Jan Žižka, Petr Vok a Jakub Krčín pak všem kladli zvídavé otázky a zadali nelehký úkol. Teprve až po splnění se všichni mohli přenést do středověku.

Sobotní dopolende pak bylo velmi tvořivé - pánové vyráběli zbraně a štíty, dámy rodové vlajky a společně pak přenesli rodové znaky právě na vyrobené štíty. Zbroj byla ještě ponechána v klidu, ale Rožmberkové i Schwarzenberkové se jali stavět své lesní pevnosti. Druhá polovina soboty byla odstartována velkými rytířskými kláními v šermu, souboji s dřevci, hody klády na dálku i střelbou na přesnost. Velkolepé finále obstarali nejvěší jedlíci soutěžící v rychlém pojídání středověké novinky dovezené na zámořských lodích, chutné čokolády. Za každé vítězsví jednotlivé rody získávaly vlaječky ve svých barvách. Před večeří pak byla ještě vztyčena společně připravená májka.

Co jiného mohlo následovat večer, než nefalšovaný středověký proces s čarodějnicí. Stráž přivedla obviněnou ženu, inkvizitor vznesl obvinění, která se obhájce snažil vyvracet a na vše dohlížel "nestranný" soudce. Své vypověděli i předvolaní svědci, mnozí se pod nátlakem krutého inkvizitora zhroutili a i přes odvážný boj obhájce a manžela nešťastné ženy byla tato pak odvedena k hranici a upálena. Nejodvážnější chasníci pak až do brzkých jarních hodin seděli u zbytků ohně a hlídali májku.

Nedělním vrcholem pak byla bitva o vlajky, ve které svou velmi mírnou převahu uhájili Schwarzenberkové. Před návratem ze středověku do současnosti pak všechny ještě stihl pozdravit a do stavu rytířského pasovat král, který přijel v tu pravou chvíli stylově na koni.

obrazová dokumentace je umístěna ve fotogalerii.

 

2. a 3. dubna - První aprílový víkend byl ve znamení práce a udělalo se neskutečně moc věcí. Někdy v lednu nás napadlo zkusit poslat kamarádům mail s vypsaným brigádnickým víkendem. Sami jsme nevěděli, kolik lidí se může přihlásit a nakonec v pátek přijelo 28 lidí. Samozřejmě včetně dětí, ale nevěřil bych, kolik práce i malé děti zastanou. Sobotní ráno bylo hodně ve znamení rozdělování práce, nářadí, pomůcek a dovysvětlování podrobností, ale pak už to šlo ráz na ráz. Dvě motorové pily a křovinořez řádily na našich pozemcích a čistily je od náletu a křoví, další člověk na traktůrku svážel dříví na hromadu, ze které se oddělovaly klády určené v době topení do kotle od zbytku, který se bude štěpkovat. Drobný nálet a tráva byly spáleny, děti čistily výběh od bobků a měnily v boxech pro koně slámu. Jindra s Tomáše coby výzvu vzali za své popasovat se se sálem - cílem bylo jej vybílit a přiznat tam ocelové sloupy a nosnou traverzu. A právě sál byl nejvíce zapeklitý, traverza byla řádně a bezpečně obložena, pro jistotu více šrouby, jak tady bývalo vždy zvykem, malba se musel nejdříve oškrábat.... Každýjm dalším krokem si udělali další práci... No a já s Honzou a Matějem vytáhl po zimě z obýváku IPU na střechu boxů a strávil přes půl dne s hořákem v ruce pokrývání střechy. Zkrášlen bude i dvůr, četa brusičů měla pod rukama postupně všechny lavičky a po sundání starých nátěrů pak lavičky natírali a oranžová s modrou pak i vizuálně oživí dvůr.

 

26. února - První letošní akcí Země Nezemě, nepočítaje konec silvestrovského víkendu, byla naše premiérová zabijačka. Stručný průběh byl popsán na hlavní stránce a fotodokumentaci můžete navštívit v galerii, ale v průběhu celé soboty proběhlo několik zajímavých momentů. Například hned v úvodu, když se prasátko zabíjelo. Předem jsme měli obavu, co na to děti. Ty ale byly nejvíce zaujatými diváky a s naším řezníkem živě rozprávěly. Velmi živá debata pak probíhala i ve chvíli, kdy pašík už visel na "šrákách" a řezník z něj vybíral a vyřezával jednotlivé části. Jedna z maminek požádala, aby vše pojmenovával, abychom měli přehled, která část se kde nachází. Takže jsme viděli, kde je pečeně, kde svíčková i jak vypadá prasečí srdíčko a další a další... 

Báječné bylo potkávání se, protože se v průběhu dne naprosto neplánovaně u nás setkalo několik lidí, kteří se neviděli dlouhá léta.

V poledno bylo úžasné sledovat všechny, včetně dětí, jak si pochutnávají na ovaru a žebrech s křenem a hořčićí, tu správnou chuť dolaďoval chleba přivezený z námi oblíbené ohrobecké pekárny u Zvole.

A že k zabijačce patří i muzikanti potvrdili právě pánové z Ohrobce, kteří na sluníčku hráli, dokud neměli zmrzlé prsty.

Celý den nemohlo asi být ideálnější počasí - sluníčko, teplota okolo nuly a ve stínu mrzlo, takže maso i jednotlivé výrobky se mohly skládat přímo venku na stoly.

A snad ještě nikdy jsem nezažil, abychom k nedělní snídani nabízeli vedle jogurtů, cereálií a ovoce i tlačenku s cibulí, čerstvé sádlo a škvarky. A že o ně byl zájem!! Museli jsme dokládat nové a nové kousky...